Schisma?

5. června 2006 v 11:57 | jjs |  Články
Jsem jen prostý laik, nemám teologické ani právnické vzdělání a možná, že nejsem oprávněn vyjadřovat se k těmto otázkám. Případ arcibiskupa Lefebvra a jím založeného Kněžského bratrstva sv. Pia X. však nemůže jít mimo mne. Začnu trochu ze široka.

V Církvi nejsem dlouho: od malička mne to k ní táhne, i když jsem prošel "obdobím vzdoru", ze kterého byl návrat poměrně těžký a probíhal v těchto krocích:
  1. uznat Boží svrchovanost, jeho právo řídit svět a můj život
  2. být křesťanem
  3. být katolíkem
Posledního z bodů jsem dosáhl před krátkým časem. Po období nadšení, že jsem se konečně dostal tam, kam patřím, jsem si povšiml, že mi něco vadí. Úplně paradoxně.
Mé obrácení, jak jsem výše popsal nebylo náhlé, probíhalo spíše rozumovou cestou, přijetím určitých premis: věříš-li v Boha jako všemohoucího, milujícího a laskavého svořitele - bod 1. (jiná idea Boha se mi jeví jako nesmyslná, i když vím, že deisté stále jsou), pak musíš uznat, že tvůj osud Bohu není lhostejný, proto se snaží s tebou komunikovat. Jak k tomu může dojít, když je mezi tebou a Bohem takový nepoměr? Přece tak, že se ti přizpůsobí, vstoupí do času, stane se člověkem - (bod 2.). Bůh sdělí své poselství a odejde, ustanoví však určité společensví lidí, které bude dále jeho poselství předávat, vznikne Církev. Učení, které Církev drží je zjevení samotného Boha, není možné jej měnit, každá odchylka od něj je odmítnutí toho, co Bůh sám sdělil. Neporušené zjevení Boha je v rukou jediné pravé Církve, kterou nazýváme církví římskokatolickou - bod 3.
Když jsem do této církve vstupoval, i když jsem věřil tomu, že tam patřím, měl jsem trochu obavy. Čekal jsem přílišnou přísnost v morálce (a já jsem přece tak slabý) a vnucování dogmat, kterým nebudu moci uvěřit. Nic z toho se nenaplnilo. Zpočátku jsem byl rád, pak jsem se začal divit.
Například: Jestliže jsem vstoupil do jediné pravé Církve Kristovy, proč mi to nikdo neřekl? Zjistil jsem, že se o tom moc nemluví, protože by se tím narušoval ekumenický dialog. Ale jaký dialog? O tom, co Bůh zjevil, se přece nediskutuje! Nehledě na to, že zatajovat před "odloučenými bratry", že jediná možná cesta ke křesťanské jednotě a zároveň k plnosti prostředků potřebným ke spáse duší spočívá v jejich návratu do jediné pravé Církve, se mi nejeví být příliš křesťanské. Nebo v to už Církev nevěří, uchýlila se od slov samotného Spasitele? Ne, to neudělala, všechno, v co kdy věřila, je ve stálé platnosti. Tak proč se o tom nemluví?
Po čase jsem zjistil, že tento problém se mnou sdílí více lidí. Že například existuje Kněžské bratrstvo sv. Pia X., které se nebojí vyznávat nahlas například tuto katolickou víru. Ale ouha! Zjistil jsem také, že toto bratrstvo prý není v jednotě s papežem, protože se jeho zakladatel dopustil schizmatu neoprávněným vysvěcením dvou biskupů. Toho jsem se zalekl. Schizmatik... Tedy protestant. Stát se protestantem ve jménu katolické tradice je přece šílensví! Sám Pán nám říká, že po ovoci každého poznáte. Tak proč mě tradicionalismus tak přitahuje, dává mi jistotu, zatímco každé přizpůsobování se světu, odklon od toho, co katolická církev vždy hlásala, se mi z duše protiví? Řekl jsem si: arcibiskup Lefebvre to přehnal, zašel daleko, nechal se svést, tradiční katolické hodnoty je možno vyznávat i v tichosti a nezacházet do extrémů. Ale červ pochybností ve mne hlodá. To je přece zbabělé myslet si svoje, vědět, že mám pravdu, a přitom si hledět svého, abych náhodou něco nepokazil...
A to ovoce? Nutnost hledat odpovědi na určité otázky jsou možná první plody.
Předkládám citáty z platného Kodexu kanonického práva. Stále více se přikláním k názoru, že o schizmatu arcibiskupa Lefebvra nemůže být řeč. Pravda byl neposlušný, nebyla však jeho neposlušnost oprávněná? Netroufám si soudit. Nejsem zatím o ničem přesvědčen, mám jen pochybnosti.
  1. Kán. 751: Heresí se nazývá tvrdošíjné odpírání, po přijetí křtu, nějaké pravdy, kterou je nutno věřit vírou božskou a katolickou anebo tvrdošíjné pochybování o ní. Apostazie je naprosté odmítnutí křesťanské víry. Schisma je odepření podřízenosti nejvyššímu veleknězi nebo odmítnutí společenství s členy církve, jemu podřízenými.
    Arcibiskup Lefebvre jasně prohlásil, že zůstává v jednotě s papežem, kdyby se tedy chtěl dopustit schizmatu, prohlásil by, že zakládá novou církev, neuznává papeže, což neučinil. Tím, že v dílčí věci neuposlechnu svého nadřízeného neznamená, že mu přestávám být podřízen. Proč tedy byl obviněn ze schizmatu?
  2. Kán. 1382: Biskup, který bez papežského mandátu vysvětí někoho na biskupa, a také ten, kdo od něho konsekraci přijme, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.
    Toho se arcibiskup Lefebvre dopustil 30. června 1988. Že by tento čin znamenal schizma, o tom není v CIC řeč. Nicméně vztahuje se na tento čin samočiná exkomunikace, což je církevní trest.
  3. Kán. 1323: Žádnému trestu nepodléhá ten, kdo v době, kdy porušil zákon nebo příkaz:
    [...]
    4. kdo jednal pod vlivem velikého strachu, třebas relativně velkého, nebo z nutnosti nebo z vážné obtíže, leč by sám čin byl vnitřně špatný nebo ke škodě duší,
    5. kdo jednal v oprávněné obraně proti nespravedlivému útočníku, který napadl jeho samého nebo druhého, zachovávaje přitom patřičnou umírněnost,
    6. kdo neměl užívání rozumu, při dodržení předpisů kán. 1324 1 n. 2 a 1325,
    7. kdo se nezaviněně domníval, že je zde jedna z okolností, o kterých je v n. 4 a 5.
    Arcibiskup nechtěl opustit církev, proč by tedy na sebe nechal uvalit církevní trest, pokud by nebyl přesvědčen, že musí udělat to, co udělal (bod 4 a 7)? Anebo neměl zdravý rozum (6)? Ani v takové případě by do exkomunikace neupadl.
Svými pochybnostmi v žádném případě nevyjadřuji souhlas s činnem arcibiskupa Marcela Lefebvra ani s přístupem některých lidí spjatých s Kněžským bratrstvem sv. Pia X. Co mi však chybí, je dialog uvnitř církve v době, kdy církev po dialogu tolik volá. Když mohou spolu mluvit věřící a nevěřící, protože jsou lidé, křesťané a příslušníci jiných náboženství, protože v něco věří, katolíci a protestanté, protože jsou křesťané, proč spolu nemluví katolíci? Chyby vidím na obou stranách. Liberálové se paradoxně dovolávají poslušnosti, tradicionalisté si paradoxně osobují právo na neposlušnost, vzdor. Co naše schizofrenní doba potřebuje, je zlatá střední cesta.
Odkazy:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama