Tradicionalista IOŠ

9. června 2006 v 11:48 | jjs |  Glosy
Říká se tomu postmoderní myšlení. Jediná pravda je to, že není jediná pravda, ale že pravd je více. Vnitřní rozporuplnost předešlé věty není na škodu, naopak nerozporné myšlení je zotročující!

Ateista třeba tvrdí: Bůh není. Křesťan tvrdí: Bůh je. Ateista a křesťan si nerozumějí. Přesvědčení o tom, že pravdu může mít jen jeden z nich, je rozděluje. Postmodernista je spojí: nehádejte se, kluci, oba máte pravdu. Mýlíte se jen v tom, že si myslíte, že pravdu může mít jen jeden z vás, vy hloupí. Pravdu mám, já, že pravdu máte oba, tak to přijměte, nehádejte se. Nebo bude zle! Žádná pravda není. Pravd je mnoho. Jen já, velký filosof Bělohradský, mám pravdu. A dost.
Dříve jsem se domníval, že se jedná o jakousi politickou hru, snahu otupovat ostří zuřivých fundamentalistů, že ale prostý život takového filozofa vypadá jinak: když prší, tak ví, že prší a vezme si deštník. To, co je v knihách obdivováno jako vrchol filosofického myšlení, je v praxi považováno za projev schizofrenie. Všiml jsem si však, že někteří jedinci zřejmě aplikují metodu, že je mnoho pravd, ergo všechno je pravda, i sami na své přesvědčení. Na stránkách jednoho religionisty jsem narazil na výroky pocházející od jediného člověka, které stojí vesele nedaleko sebe, aniž by kdokoliv upozorňoval na jejich rozporuplnost.
Výrok 1: Já osobně jsem tradicionalista, ale ne konzervativec. Nechci nic konzervovat, chci aby se život a nauka v církvi bez přerušení tradovala od Krista přes apoštoly až k nám a přes nás dál.
Výrok 2: Jeví se mi to tak: nebeská skutečnost, duchovní svět, v němž máme původ a k němuž se obracíme, to je skutečnost mnohotvárná, bohatá, pestrá. Bůh není osamělý totalitní diktátor, je spíše otevřeným společenstvím, z propasti Božství plozením, vydechováním a tvořením vystupují bytosti a tvoří s ním "božskou Plnost", Pleroma.
My primitivnější jedinci se můžeme domnívat, že když je někdo tradicionalista a chce, aby se život a nauka Církve bez přerušení tradovala, nezapomene o kousek dál na to, co je obsahem tradice Církve, čemu Církev závazně učí, a nebude zastávat Církví dávno odsouzené gnostické či jaké bludy.
Ti modernější se asi nám zpátečníkům zeptají:
"Proč někdo nemůže být zastáncem Tradice Církve i gnostikem?
"No, protože si ty dvě nauky odporují," opáčíme.
"A to vadí?"
"No, ano, vadí. Jak může být pravdivé, že prší a neprší zároveň? Jak se přesvědčením o současné pravdivosti obou vět někdo může řídit v praxi?"
"Fundamentalisté! Chtěli byste vnutit světu tu svou pravdu, co?!"
Odcházíme poraženi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama